Call of duty
Někdy v létě se ke mně dostal první trailer na tuto hru a ihned ve mně vzbudil neznámý pocit, který jsem pocítil poprvé při sledování Ryana nebo Bratrstva neohrožených. Ten pocit opravdové války, zmatku, strachu, smrti - bylo to něco neznámého a mnoho válečných fanatiků začalo opět pociťovat abstinenční příznaky, protože si dlouho nezastřelili nějakého toho Němce (teda pokud nezkusili shitský Breakthrough). Je tomu už dávno, co se objevila dobrá válečná střílečka, která by nás zvedla od "tady si domyslete to, u čeho nejčastěji sedíte nebo ležíte". Po pár měsících následoval druhý trailer a ten byl jako hřebík do rakve. Na fórech se objevovaly pořád dokola jedny a ty samé věty typu "to bude nářez" nebo "kdy už to vyjde?". A protože nedošlo k nějakému značnému zpoždění, máme možnost mít tenhle hit už dávno doma.
Největší ránou pod pás pro tvůrce MOHAA bude asi fakt, že COD běhá ve stejných kalhotách jako jejich dítě. Pokusíte-li se však tyhle dva soky graficky srovnat, koledujete si o facku. Vývojovému týmu Infinity Warp se podařilo ze stařičkého Q3A enginu vyždímat absolutní maximum a výsledkem je hra, které se graficky máloco vyrovná (nepočítám připravované HL2 a Doom 3). Obrovským plusem je také fakt, že to celé běhá i na slabších konfiguracích, a tak na své si přijdou i ti, kteří doma nemají nějakého toho "sršně".
Jako první se vám dostane tréninkového kempu, kde se naučíte kompletně ovládat COD, potom v kůži "jenkyů" seskočíte v Normandii a pořádně si ji užijete. Dál "spadnete" v kluzáku s britskými "paragány" opět do Francie, dále se podíváte na přehradu někde v Německu a taky na loď Tirpitz, která kotví v Norsku. Poslední kampaň začíná ve Stalingradu a odehrává se přesně podle filmu ENEMY AT THE GATES. Pak následuje přesun do Kursku, tam hutná tanková bitva, Varšava a následně vás čeká ještě jedna mise za každou stranu, potažmo ukončení války v Berlíně.
Mise jsou udělané přesně podle dobových fotografií a prostředí je naskriptováno tak, že se stále něco děje a vy nemáte ani sekundu čas se nudit, jako tomu bylo např. v MOHAA. Nedá se to popsat slovy, to si musíte vyzkoušet sami. V některých chvílích nemáte vůbec ponětí, co se bude dít za okamžik, odkud se objeví další tank, kam dopadne další dělostřelecký granát nebo ze kterého okna vás pokropí MG42. Takovýchto okamžiků je hra plná, stále vám nabízí jedny a ty samé pocity: strach, smrt, adrenalin, paniku a další...
Jak už napoví intro, nezvládnete to sami, ale pouze s pomocí parťáků, kteří s vámi budou komunikovat, dávat vám rozkazy, volat o pomoc… prostě tak, jak to známe z výše jmenovaných filmů. Pokud namíříte kurzorem na jednoho z vašich, ukáže se u něho jeho jméno, kterým je v partě oslovován, a hodnost. I vás oslovují jménem, a tím pádem se dostatečně sehrajete se svou postavou i s postavami ve vašem týmu.
Něco taky tvůrci okoukali i od našich borců z Illusion. Pokud zmáčknete pravé tlačítko, vaši zbraň si dáte přímo před obličej a je vám umožněno lépe zaměřovat (na druhou stranu vás to ale zpomalí při pohybu - tento systém se objevil v prvním Hidden and Dangerous). Dále je perfektně zpracováno "oblbnutí" smyslů po výbuchu granátu ve vaší blízkosti. Podle síly výbuchu vás to buď srazí do kolen, anebo úplně na zem, obraz se velmi zajímavě rozmlží a zvuk podivně zmutuje. Perfektní nápad a super provedení! Body navrch.
Velmi zajímavě je vyřešena i náplň misí. Budete ničit pozice dělostřelců ve Francii, osvobozovat rukojmí v Bavorsku, ničit přehradu, dobývat a následně bránit most, zabavovat Rudé náměstí, ničit pozice V1, dobývat Ardeny a nakonec vyvěšovat Sovětskou vlajku na budově Říšského sněmu (tu poslední jmenovanou misi si zahrajte několikrát, protože takovou atmosféru v žádné jiné hře nenajdete). Prostě si během války vyzkoušíte vše, co se dalo tehdy dělat, a navíc se zde neobjevují tisíckrát vyvařené úkoly a mise, což je jen dobře. Všemi misemi se prolíná skvělá hudba, která by si zasloužila i samostatný soundtrack. Několikrát jsem dokonce přestal hrát jen proto, abych si ji mohl poslechnout. Potom obvykle následoval load, protože mě během mého rozjímání "sejmul" nějaký skopčák.
Ve všech misích se budete mít co ohánět a nikdy vám Němci nedají svoji kůži lacino. Zejména nejvíc v Pavlově. Tam se vy, váš Makarov a vaše myška pořádně zapotíte a naloadujete se tam jako v Commandos. Při troše štěstí a pevných nervů se ale dostanete i odtamtud. Tolik asi k nejtvrdší misi ve hře. Členům armády a totálním fandům doporučuji, aby si ji zahráli na obtížnost VETERAN.
Call Of Duty je mistrovské dílo, které se na scéně objeví tak jednou za pět, šest roků. Absolutně rozmetalo MOHAA i RTCW a další neméně slavné tituly. Je to hra, která obsahuje minimum chyb, je prošpikována akcí od začátku do konce a poskytuje hráči to hlavní - pocit, který znají jen opravdoví soldáti, prostě autentický zážitek z války.
Když jsem ji dohrál poprvé, chtělo se mi brečet, protože mi došlo, že tomu nepopsatelnému kusu krásy už je konec. Okamžitě jsem se na COD vrhl podruhé. Jaké však bylo mé zklamání, když jsem zjistil, že COD není hratelný vícekrát. Vždy víte, kde kdo bude a všechno se opakuje přesně jako poprvé. V tomhle jediném má MOHAA navrch.